Terezínská cihla – šancovka

V zájmu ochrany země před vpády pruských vojsk rozhodla Marie Terezie (a její syn Josef II., který byl v té době jejím spoluvladařem a nejvyšším poradcem ve věcech vojenských) v roce 1780 zbudovat pevnost Terezín, jež by chránila severní hranice její říše.

Veškeré rozsáhlé stavební a zemní práce probíhaly výlučně s vynaložením lidské síly. Pouze vozy po cestách a lodě proti proudu Labe tahaly koňská nebo volská spřežení. Nároky na odborně zdatné pracovní síly byly vysoké. Jen zedníků bylo v roce 1786 nasazeno 1 330. Na staveništi bylo zaměstnáno i velké množství tesařů a truhlářů, kovářů a jiných řemeslníků. Počet nevyučených nádeníků a rozličných pomocníků dosahoval počtu zhruba 12 000 osob. Na pevnosti v obzvláště tvrdých podmínkách pracovali i vojenští vězni. Stavba spotřebovala během roku víc než 20 milionů kusů ručně vyrobených pálených vysokopevnostních cihel – šancovek a touto cihlou si budete moci také hodit a udělat si svůj rekord.

Sušení cihel je z technologického hlediska velmi důležité. Výrobky musely být před vypalováním zbaveny vody a poté byly vysušené cihly naváženy do kruhové pece. K transportu slouží ploché vozíky poháněné lidskýma rukama. Každá cihla setrvá v přímém ohni 24 hod, ale celý výrobní cyklus je však mnohem delší. Od chvíle, kdy je cihla uložena v peci, uběhne 7 dnů, než se opět dostane ven.

Stabilní posádku pevnosti tvořilo téměř 6 000 vojáků, ale jejich počet bylo možno v případě ohrožení navýšit až na 11 tisíc. Ohromné skladovací prostory ve městě a výkonné pekárny (s plánovanou produkcí 75 tisíc bochníků chleba denně) byly koncipovány tak, aby uživily po dobu tří měsíců nejen osádku města, ale také dalších 60 tisíc vojáků polní armády v severních Čechách nebo za hranicemi v Sasku. Všechny obytné domy města (Velké pevnosti) a vojenské objekty (kasárna) mají několik metrů silné zdi a vyztužené klenby, aby odolaly i silnému dělostřeleckému bombardování. Za hradbami ukrytý a dodnes funkční systém stavidel dovoloval nejen během krátké doby zaplavit celé okolí pevnosti vodou, ale vyvolat až 3 metry vysokou přívalovou vlnu, ničící nepřítele, který by se dostal až pod hradby.

Celková délka pevnostního valu je 3 770 metrů, valy jsou silné okolo třiceti metrů a výška bastionů ode dna příkopu je dvanáct metrů. Systém podzemních chodeb dosahuje celkové délky 29 kilometrů.

V červnu roku 1790, necelých 11 let po uložení základního kamene, byla pevnost za přítomnosti hlavního projektanta Terezína generála hraběte Klementa Pellegriniho prohlášena za bojeschopnou.

Vítejte v Terezíně